Vzdělání je základem přežití

 

Vzdělání člověka začíná hned po narození. Dnes vědci tvrdí, že začíná ještě před narozením. Malý človíček se učí – vzdělává – od lidí kolem sebe. Neví, co je správné a co ne, a tak vnímá a přebírá návyky a dovednosti od svých nejbližších. Pak povyroste, jde do školky a do školy a zase se učí – vzdělává.

Nikdo, ani ten nejlepší školský systém, ho nenaučí jak žít, jak být šťastný a úspěšný. Pokud má štěstí a má ve svém okolí nějaký vzor nebo někoho, kdo ho přivede na tu správnou cestu, má napůl vyhráno. Ale co ten, který se stane dospělým, a neví co dál? Neví, kdo je a kam směřuje.

Proto velká většina lidí žije ve vztahu, který je nenaplňuje, a dělají práci, která je nebaví. Svět a život vnímají jako jednu velkou nespravedlnost.

A přitom stačí tak málo…

Přestat si doma naříkat, jak se mají špatně, a začít něco dělat. Začít na sobě pracovat. Začít s osobním rozvojem. Začít jinak přemýšlet. Dnes v době internetu jsou informace k osobnímu růstu dostupné úplně každému. Řekla bych až moc informací a než se člověk prokouše vším tím, co na něj vyskočí, než najde, co hledá, uteče spousta času a mnohé to i odradí. Proto bych každému, kdo chce na sobě pracovat, doporučila aplikaci YeahCoach. Na jednom místě si každý najde to, co potřebuje, a hlavně články a rady nejsou anonymní jako na internetu.

Je nezbytné se zastavit a ujasnit si, co chci a co nechci. To, co nechci, nechám za sebou a to, co chci, po čem toužím, tomu začnu věnovat veškerou svou energii. Není jednoduché vystoupit ze zaběhnutých kolejí.

Pro mě se na dlouhou dobu staly vzorem pro zvládání různých životních situací 4 dohody.

  1. Nehřešme slovem, miřme slovy přesně.
  2. Nevytvářejme si falešné domněnky.
  3. Neberme si věci osobně.
  4. Dělejme vše tak, jak nejlépe dovedeme.

Někdy je ale docela těžké se řídit vším, co se člověk naučil…

Asi před rokem jsem pracovala v jednom malém obchůdku. Z obyčejné prodavačky jsem se za krátký čas vypracovala jakoby na pozici vedoucí provozu a zástupkyně majitele. Když musela paní majitelka na operaci, zajišťovala jsem i chod jejího druhého krámku. Řídila jsem lidi, zboží, finance, pracovala jsem 13 hodin denně. Když se paní majitelka zotavila z operace, vše bylo pořád na mně.

A tu se mě syn zeptal, jestli jsem v té firmě už společník a jestli za to pobírám náležitou odměnu, když jsem tak časově vytížená a hlavně unavená.

Rozhodla jsem se, že při první příležitosti si vhodnou formou řeknu o zvýšení platu, protože jsem pořád pobírala mzdu jako prodavačka, která právě nastoupila. Své schopnosti jsem předvedla, práci odvedla na víc než 100%, inventury vycházely v plusových číslech. Byla jsem odmítnuta s tím, že provozovny tolik nevydělávají na to, aby mi mohla přidat. Spolkla jsem tu hořkost a to nedocenění a pracovala dál, ale ne na dlouho.

Onemocněla jsem. Dostala jsem zápal plic a v noci se mi ruce kroutily bolestí. Abych ukrátila čas, tak jsem si během dne četla články v aplikaci YeahCoach a najednou to na mě vyskočilo. Úplně jasně jsem to viděla – zápal plic jsem dostala, protože jsem se v práci nedoceněná dusila. Ruce se mi kroutily, protože za málo peněz nechtěly pracovat. Díky osobnímu rozvoji – nasávání informací – jsem si uvědomila, že musím z této práce odejít.

A zase jsem byla před rozhodnutím co dál…

Věděla jsem, co chci dělat, kde pracovat, ale už ne celé dny. Netrvalo to dlouho a našla jsem si práci jen na 6 hodin denně. Zase jsem byla šťastná a naplněná a hlavně začala jsem mít víc času na rodinu, vnoučata a na sebe, na svůj osobní rozvoj. Začala jsem jezdit se synem na setkání YeahCoach. Setkání s tvůrci tohoto úžasného projektu mě vždy obohatilo a nabylo pozitivní energií. Cítila jsem se tak silná, že jsem se dokonce rozhodla jet sama na návštěvu vlakem do Zlína.

Z Plzně do Zlína je to pěkný kus cesty…

vzdělání

Vlakem jsem cestovala po 30 letech, a tak jsem vůbec nevěděla, co mě čeká. V Praze jsem měla nastoupit do vlaku, který mě doveze do cílové stanice. Se zpožděním, které je dnes na železnici běžné, jsem vůbec nepočítala. Můj vlak ujel a já se ocitla úplně sama v cizím městě. První co mě napadlo – Informace. Paní byla moc hodná, řekla mi, kam mám jít a podívat se na informační tabuli na další můj spoj do Zlína. Informační tabuli jsem sice našla, ale číslo vlaku a čas odjezdu ne.

Připadala jsem si, jako ztracená v moři…

Ne v moři vody, ale v moři informací a lidí. Začal se se mnou točit svět a já byla na pokraji zhroucení, když tu mě vzala za ruku mladá dívka a zeptala se mě, jestli nepotřebuji pomoc. V tu chvilku mi připadala jako anděl, který spadl z nebe jen kvůli mně. Vše mi vysvětlila, kam mám jít a kde počkat. Ještě zbývalo trochu času do mého odjezdu a já se potřebovala zklidnit. Najít pevný bod a tak jsem zavolala dceři a synovi. To jsou mé pevné body v životě. Mé majáky, o kterých vím, že mě navedou vždy do bezpečí. Hovorem s nimi jsem se uklidnila.

Konečně jsem seděla v kupé a přemýšlela nad celou situací. K čemu mi byla ta spousta informací, když jsem je neuměla správně použít.

Co když se člověk ocitne místo na nástupišti vlaku, na nástupišti života. Ujede mu třeba i jeden vlak a on je najednou sám a svět se kolem točí a on neví kudy kam. Takovému člověku bych doporučila najít si pevný bod. Já ho mám v podobě dětí a jiný jej může najít v Kompasu v aplikaci YeahCoach a naučit se podle něj na sobě pracovat. Myslím si, že jakýsi kompas máme v sobě každý už od narození, jen jsme ho v záplavě informací a honěním se za vším možným zapomněli používat.

Je tolik cest a tolik možností, jakým směrem se vydat, a pokud nechcete bloudit a jít pevně za svým cílem, dovolte báječným lidem z YeahCoach, aby vám pomohli.

A co pro to musíte udělat vy?

Ty i ty, musíte chtít. Chtít žít jinak. Nenechat se manipulovat, nenechat ostatní, aby vás využívali nebo dokonce zneužívali. Mít své cíle, své sny a své zásady, stát pevně na svých nohách s hlavou vzhůru. Je to dlouhá cesta, protože něco změnit, je moc těžké, a změnit své myšlení, své návyky, změnit sebe – je úplně to nejtěžší, ale jde to!

Otevřete svá srdce a nechte se vést lidmi, kteří vám chtějí pomoct.

Mohlo by vás zajímat

Ivana Kolaříková

je vášnivá kuchařka, milovnice záhad a všeho nového, co nám život přináší

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..